Poraďte..!! (pochopíte po přečtení 1. odstavce)... :)

Zavěsila jsem telefon,
něco se stalo, poprvé hluboko uvnitř.
Byl to spěch, jaký spěch.

Protože možnost,
že by si ke mě cítil pořád to samé.
To je příliš moc, příliš moc.

Proč utíkám od pravdy?
Vše na co jsem myslela, jsi byl ty.
Zhypnotizoval jsi mě, tak uchváceně,
a právě jsem to zjistila.

Pořád si myslíš, že jsi sám?
Vše co jsme mohli být, kde je ta věc kterou jsme mohli dělat?
Jsem blázen nebo zamilovaná?
Je to opravdové, nebo jen další zklamání?

Lapáš po dechu, když se na tebe podívám?
Držíš se zpátky, stejně jako já?
Protože já se snažím a zkouším odejít pryč,
ale vím, že tohle zklamání nepřejde...
Nepřejde...

Překročilo to někdy tvou mysl?
Když jsme byli spolu, ptal jses: jsme jenom přátelé?
Nebo je to víc, je to víc?

Podívej, je to šance, kterou využijeme.
Protože věřím, že to můžeme proměnit v něco co vydrží,
a potrvá navždy, navždy!

Pořád si myslíš, že jsi sám?
Vše co jsme mohli být, kde je ta věc, kterou jsme mohli dělat?
Jsem blázen nebo zamilovaná?
Je to opravdové, nebo jen další zklamání?

Lapáš po dechu, když se na tebe podívám?
Držíš se zpátky, stejně jako já?
Protože já se snažím a zkouším odejít pryč,
ale vím, že tohle zklamání nepřejde...
Nepřejde...

Proč utíkám od pravdy?
Vše na co jsem myslela, jsi byl ty.
Zhypnotizoval jsi mě, tak uchváceně,
a právě jsem to zjistila.

Pořád si myslíš, že jsi sám?
Vše co jsme mohli být, kde je ta věc, kterou jsme mohli dělat?
Jsem blázen nebo zamilovaná?
Je to opravdové, nebo jen další zklamání?

Lapáš po dechu, když se na tebe podívám?
Držíš se zpátky, stejně jako já?
Protože já se snažím a zkouším odejít pryč,
ale vím, že tohle zklamání nepřejde...
Nepřejde...

Nepřejde...

Nepřejde...